Vytváříme ochranu soukromí a zabezpečení, které pomáhají všem

Google Safety Engineering Center v Mnichově je globální centrálou pro vývoj v oblasti ochrany soukromí a zabezpečení. Vývojáři Wieland Holfelder a Stephan Micklitz vysvětlují, jak Google ve svých službách zajišťuje transparentnost a poskytuje kontrolu.

Wieland Holfelder žil v USA, když se dozvěděl, že byl přijat na novou pozici do Googlu. Do Silicon Valley se přestěhoval z Německa a pracoval zde dvanáct let pro různé společnosti, včetně firmy Mercedes-Benz. V roce 2008 se vše změnilo. Holfelderovi američtí přátelé a kolegové byli z jeho nové pozice a nového zaměstnavatele nadšení. Jeho budoucí pracoviště ovšem nebylo v Mountain View v Kalifornii, ale v Mnichově v Německu. Tady se jeho informace o novém působišti setkávala s menším nadšením. Kromě obvyklých blahopřání Holfelder ze strany svých německých přátel zaznamenával i občasné zamračené a tázavé pohledy, když zmínil slovo „Google“. Nicméně věděl, jak jsou Evropané – a zejména Němci – citliví, když jde o jejich údaje.

Holfelder, šéf vývojářského centra Googlu, sedí v jídelně mnichovské pobočky, která díky vkusné výzdobě a oknům od podlahy po strop působí spíše jako restaurace. Z útržků rozhovorů, které lze v rušné místnosti zaslechnout, je zřejmé, že zdejším pracovním jazykem je angličtina. A tím vliv Silicon Valley nekončí – v cihlové budově, která byla otevřena v roce 2016, se nachází také fitness studio, kavárna, místnost s kulečníkem a knihovna. V této pobočce pracuje přibližně 750 zaměstnanců z celého světa, většina z nich jako vývojáři softwaru. Jejich pracovní doba se často protáhne do noci, protože videokonference s kolegy v sídle společnosti Google v Mountain View je možné pořádat pouze v podvečer a později.

Ředitel vývoje Stephan Micklitz, který v Googlu globálně zodpovídá za ochranu soukromí a zabezpečení, také pracuje v mnichovské pobočce. K týmu se přidal v roce 2007, a je tak jedním z původních mnichovských zaměstnanců Googlu. Právě Micklitz a jeho tým vyvinuli původní službu Můj účet, ze které se později stal účet Google. Toto digitální centrum může použít každý, kdo má účet na Googlu. I ti, kdo používají pouze vyhledávač Google nebo YouTube. Účet Google umožňuje snadno spravovat nastavení. Uživatelé také mohou provádět kontrolu zabezpečení, aby viděli, jak jsou jejich data chráněna proti útokům zvenčí, a používat kontrolu ochrany soukromí, se kterou zjistí, jaké jejich osobní údaje jsou uložené na serverech Googlu a jaké ne.

Jak Holfelder a Micklitz říkají, žádná jiná společnost v tomto oboru nedělá tolik pro ochranu dat uživatelů před online útoky. A je pravda, že serverová infrastruktura Googlu je považována za nejbezpečnější na světě. Systém zabezpečení je komplexní a zahrnuje několik úrovní. Data jsou uložena v šifrované podobě v datových centrech po celém světě – tato zařízení se podobají věznicím s maximální ostrahou. „I kdyby někdo v našich biometricky chráněných datových centrech narazil na pevný disk s vašimi e-maily, nedokázal by s ním nic udělat,“ vysvětluje Holfelder. „Všechny informace, které na něm jsou, jsou distribuovány v různých datových centrech – a jsou šifrované.“ A co víc, i kdyby hackeři přes veškerá tato opatření objevili v rozhraních nebo službách Google slabinu, nabízí společnost za takové informace štědrou odměnu. Pro potenciální kybernetické zločince je tedy výhodnější zranitelné místo v zabezpečení ohlásit, než ho zneužít.

Totéž platí o reklamách, díky kterým Google vydělává většinu peněz. Data mu pomáhají zobrazovat reklamy které jsou pro uživatele relevantnější – aby se vám při hledání nové šedé pohovky zobrazily reklamy, které toto vyhledávání zohledňují. Někomu to připadá užitečné, někoho to může iritovat. Micklitz vysvětluje, že tuto funkci personalizace reklamy lze jednoduše vypnout. „Samozřejmě pomocí účtu Google,“ dodává. Uživatelům, kteří tuto funkci vypnou, se budou reklamy stále zobrazovat, ale nebudou přizpůsobené na míru jejich zájmům. „Používáme data k tomu, aby byla reklama pro naše uživatele relevantnější,“ dodává Holfelder. „Žádné osobní údaje však neprodáváme.“

Foto: Myrzik a Jarisch